Psychiatrické poruchy u pacientů s chronickou muskuloskeletální bolestí

Autor: MUDr. Vlasta Raušová

Chronická bolest je komplexní fenomén, na který upozorňují přidružené komorbidity. Toto téma je předmětem zájmu medicíny po celém světě. V roce 2020 schválila Mezinárodní asociace pro studium bolesti (International Association for the Study of Pain, IASP) revidovanou a široce přijímanou definici bolesti, kterou přijala i Světová zdravotnická organizace, a to jako nepříjemný smyslový a emocionální zážitek spojený se skutečným nebo potenciálním poškozením tkáně nebo popisovaný v souvislosti s tímto poškozením.

Velmi častá je souvislost mezi chronickou bolestí, sociální izolací a psychickými poruchami, jako je nedostatek spánku, úzkost, deprese, finanční problémy a někdy i sebevražda. Odhaduje se, že 30–60 % pacientů s chronickou bolestí má příznaky deprese. Existují důkazy, že centrální a kognitivní vlivy na vnímání bolesti mohou být důležitější než periferní podněty, jak dokládá analgetický účinek placeba. Celková souvislost mezi chronickou bolestí a duševními poruchami však stále není jasná, protože se liší v závislosti na klinickém stavu a individuální náchylnosti a zahrnuje mechanismy jako je genetický vliv, interakce neurotransmiterů, receptory centrálního nervového systému a nervové okruhy zvyšující a potlačující bolest. Časový vztah mezi chronickou bolestí a duševními změnami není dosud zcela objasněn, ale pravděpodobně je obousměrný.

Cílem této průřezové observační studie bylo zjistit prevalenci a souvislost mezi duševními poruchami u pacientů s chronickou muskuloskeletální bolestí ve srovnání s kontrolní skupinou bez bolesti pomocí validovaného nástroje pro identifikaci duševních poruch a odhadnout rizika zranitelnosti v populaci s chronickou bolestí. Hodnocené skupiny byly homogenní z hlediska pohlaví, etnického původu, rodinného stavu a tělesné hmotnosti, přičemž rozdíly byly ve věku, příjmu a nepřítomnosti v práci.

Ve skupině pacientů s chronickou muskuloskeletální bolestí byly hlavními zjištěnými klinickými stavy fibromyalgie (54 %), mechanická bolest v kříži (40 %), mechanická bolest šíje (16 %), tendinitida (7 %), burzitida (5 %) kompresivní syndromy (4 %), myofasciální bolest (2 %), bolest hrudníku (2 %) a kapsulitida (1 %). Hlavními úzkostnými poruchami v této skupině byly úzkostná porucha s panickými atakami, generalizovaná úzkostná porucha, sociální fobie, agorafobie, specifická fobie, panická porucha s agorafobií, posttraumatická stresová porucha a obsedantně-kompulzivní porucha. Nejčastějšími poruchami nálady byly současné velké depresivní epizody, depresivní epizody s melancholickými rysy a dystymická porucha. Smíšená úzkostná a depresivní porucha byla také nalezena u 33 % pacientů s chronickou bolestí. V kontrolní skupině byly nejčastějšími psychiatrickými poruchami generalizovaná úzkostná porucha a velká depresivní epizoda, obě s prevalencí 12 %.

Přítomnost jakékoli duševní poruchy byla zjištěna u 88 % osob ve skupině s bolestí oproti 48 % v kontrolní skupině. Se zvýšeným rizikem chronické bolesti jsou spojeny socioekonomické nevýhody. Jedinci s nízkou sociálně-vzdělanostní úrovní mají inherentní potíže a méně účinné strategie, jak se vypořádat s bolestí. Mají větší omezení v přístupu ke zdravotnickým systémům a méně informací o svém stavu, což vede k větší tendenci ke katastrofě. Navíc nepříznivé pracovní faktory, jako je pracovní aktivita s vyšší fyzickou náročností, omezená autonomie a nízká spokojenost s prací, mohou přispět k horší prognóze. V populačních studiích je výskyt chronické bolesti nepřímo úměrný socioekonomickému statusu, přičemž je prokázáno, že lidé žijící v nepříznivých podmínkách pociťují více chronické bolesti a ve větší závažnosti nezávisle na jiných klinických a demografických faktorech. Tato studie prokázala, že skupina s chronickou bolestí měla nižší platové rozpětí a vyšší míru absence v práci (60,7 %).

Závěr

V této studii byly zdokumentovány pozitivní korelace duševních poruch a chronických muskuloskeletálních bolestí. To naznačuje, že při léčbě syndromů chronické bolesti je třeba vzít v úvahu psychiatrické složky. Bylo zjištěno, že 88 % pacientů s chronickou bolestí mělo nějakou psychiatrickou komorbiditu, která nebyla do posouzení diagnostikována. Tato studie naznačuje důležitou potřebu integrace revmatologických a psychiatrických služeb a vytvořila hypotézy pro budoucí výzkum pro lepší pochopení chronické bolesti i duševních poruch. Diagnostický nástroj použitý v této studii může klinickým lékařům usnadnit a urychlit identifikaci psychických poruch u pacientů s chronickou bolestí, přispět k vhodnějšímu přístupu a snížit náklady na léčbu.

^{Reference: Duque, R.H., Andrade, C.V.C., Campos, V.R. et al. Cross-sectional study of psychiatric disorders in patients with chronic musculoskeletal pain and individuals without pain. Adv Rheumatol 64, 40 (2024). https://doi.org/10.1186/s42358-024-00375-x}