Zjistěte, jak získat odbornou radu na diagnostiku a léčbu revmatických onemocnění.
Přes 260 dotazů už bylo zodpovězeno – přidejte se i Vy! 🎥 Více ZDE
Jak správně zacházet s glukokortikoidy v revmatologii? Nová doporučení pro klinickou praxi
Kongresy
Videa
Doporučené postupy
Aktuality
Glukokortikoidy jsou v revmatologické praxi každodenním nástrojem léčby, avšak jejich dlouhodobé podávání přináší riziko adrenální insuficience. Nejnovější doporučení endokrinologických společností přináší praktické postupy pro bezpečné snižování dávek, minimalizaci rizik a zvládání akutních situací.
Jak správně detrahovat glukokortikoidy, kdy a jaké dávky podávat v případě stresu a proč i intraartikulární injekce mohou ovlivnit nadledviny?
Podívejte se na videoprezentaci, v níž prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc., shrnuje nejnovější doporučení odborných společností a popisuje praktické postupy pro bezpečné zacházení s glukokortikoidy v klinické praxi.
Ve videu můžete listovat. Stačí kliknout na příslušná označení. Pro přehled všech kapitol klikněte na symbol umístěný ve videu vpravo dole 
Prezentace je dílem autora a v rámci postprodukce nebylo do prezentace zasahováno.
Trackování videa:
| Čas | Téma |
|---|---|
| 00:00 - 1:35 | Úvod |
| 01:36 - 3:16 | Osa hypotalamus-hypofýza-nadledviny |
| 03:17 - 5:00 | Glukokortikoidy indukovaná adrenální insuficience |
| 05:01 - 6:18 | Epidemiologie |
| 06:19 - 9:03 | Všeobecná odborná doporučení - přehled |
| 09:04 - 11:10 | Výsledky svou strategií podávání glukokortikoidů |
| 11:11 - 12:32 | Jak správně snižovat glukokortikoidy? |
| 12:33 - 13:37 | Další testování |
| 13:38 - 15:24 | Kdy upozornit pacienty na možnou glukokortikoidy indukovanou adrenální insuficienci? |
| 15:25 - 21:21 | Vyšetření endokrinologem a postup v konkrétních situacích |
| 21:22 - 22:40 | Shrnutí a závěr |
Co je dobré vědět pro klinickou praxi
Glukokortikoidy jsou nedílnou součástí léčby revmatických onemocnění, přičemž jejich dlouhodobé užívání často vede k potlačení osy hypotalamus–hypofýza–nadledviny a následné adrenální insuficienci. Nová doporučení publikovaná dvěma endokrinologickými společnostmi upozorňují na nutnost správného snižování dávek a edukaci pacientů ohledně možných rizik.
Při krátkodobém podávání (do 3–4 týdnů) lze glukokortikoidy vysadit bez postupného snižování. U dlouhodobé léčby je nutné dávky redukovat postupně – např. při dávkách nad 40 mg prednizonu lze snižovat o 10 mg týdně, zatímco u fyziologické hranice (4–6 mg denně) se doporučuje snižování po 1 mg měsíčně. Příliš rychlé vysazení může vést k příznakům adrenální insuficience, jako jsou únava, artralgie či hypotenze.
Nejen perorální, ale i intraartikulární, topické či inhalační formy glukokortikoidů mohou ovlivnit nadledviny a vyvolat adrenální insuficienci. V případě stresových situací (infekce, operace, úraz) je nutné zvýšit dávku – mírný stres vyžaduje 10 mg prednizonu denně, zatímco u těžších stavů je nezbytné podání hydrokortizonu intravenózně.
Při dlouhodobém snižování lze stav pacienta monitorovat ranní hladinou kortizolu – pokud je pod 150 nmol/l, je nadledvinová funkce nedostatečná a pacient vyžaduje substituční dávku glukokortikoidů. Většina pacientů však může léčbu úspěšně ukončit postupným snižováním. Správné vysazování je klíčové pro prevenci adrenální insuficience a bezpečnost pacientů.
