Incidence intersticiální plicní choroby u pacientů s revmatoidní artritidou léčených biologickými a cílenými syntetickými chorobu modifikujícími antirevmatiky

Autor: MUDr. Vlasta Raušová

Patogeneze intersticiální plicní choroby (ILD), která se vyskytuje asi u 10 % pacientů s revmatoidní artritidou (RA) není dosud plně známá. Mezi rizikové faktory patří kouření, pozitivita revmatoidního faktoru nebo protilátek proti cyklickému citrulinovanému peptidu a varianty některých genů včetně MUC5B, HLA-B54, HLA-B40, and HLA-DQ1B*060.

U RA musí lékaři volit takový léčebný přístup, který udrží pod kontrolou kloubní postižení a zároveň bude mít minimální toxické nežádoucí účinky na plicní tkáň.

Jak biologická nebo cílená syntetická chorobu modifikující antirevmatika (b/tsDMARD) ovlivňují riziko rozvoje intersticiální plicní nemoci u pacientů s revmatoidní artritidou? Odpověď na tuto otázku hledali autoři studie, publikované v JAMA Netw Open v březnu tohoto roku.

V retrospektivní kohortové studii byla použita data z americké databáze Optum Clinformatics Data Mart z období mezi prosincem 2003 a prosincem 2019. Analyzovala se data 28 559 dospělých pacientů s RA, z nichž 78 % byly ženy, průměrný věk pacientů byl 56 let. U pacientů byl v léčbě použit adalimumab (13 326 pacientů), abatacept (5 676 pacientů), rituximab (5 444 pacientů), tocilizumab (2 548 pacientů) nebo tofacitinib (1 565 pacientů) po dobu nejméně 180 dní. Nejčastěji používaný inhibitor interleukinu 6 byl tocilizumab a nejčastěji používaný inhibitor Janusových kináz byl tofacitinib. V kohortě s adalimumabem byli v porovnání s ostatními kohortami mladší pacienti, častěji muži s nižším Charlson skóre komorbidit a častěji současně užívali methotrexát.  Zařazení pacienti nesměli mít již existující ILD a museli mít záznamy nejméně jeden rok před nasazením hodnocené léčby.

Primárním cílovým parametrem byla incidence ILD. Zařazení pacienti byli sledováni do vysazení hodnocené léčby + 90 dnů/+ 270 dnů u rituximabu, přidání nové biologické léčby, ukončení studie či vyřazení ze studie nebo vzniku ILD.

Výsledky

ILD se během sledování nově rozvinula u 276 pacientů (119 - adalimumab, 60 - abatacept, 62 - rituximab, 30 – tocilizumab, 5 - tofacitinib). Hrubá incidence ILD na 1 000 pacientoroků byla 3,43 s adalimumabem, 4,46 s abataceptem, 6,15 s rituximabem, 5,05 s tocilizumabem a 1,47 s tofacitinibem. Při léčbě tofacitinibem byla zjištěna o 69 % nižší pravděpodobnost vzniku ILD v porovnání s adalimumabem (p = 0,009). Při provedení Kaplan-Meierovy analýzy byla zjištěna významně nižší pravděpodobnost rozvoje ILD při léčbě tofacitinibem, a to ve srovnání s ostatními kohortami bDMARDs.

Pro porovnání tofacitinibu s adalimumabem byly vytvořeny kohorty odpovídajících pacientů podle propensity score, které zahrnovaly 4 677 pacientů léčených adalimumabem a 1 559 pacientů léčených tofacitinibem. Průměrný věk pacientů v těchto kohortách byl 58 let, 83 % tvořily ženy, zhruba 38 % užívalo methotrexát. Incidence ILD na 1 000 pacientoroků byla u pacientů s tofacitinibem 1,48 v porovnání s 4,30 u pacientů s adalimumabem. V upraveném modelu bylo zjištěno snížení rizika vzniku ILD o 68 % při léčbě tofacitinibem v porovnání s adalimumabem (p<0,001).

Závěr

V této retrospektivní kohortové studii u pacientů s RA bylo zaznamenáno významné snížení rizika vzniku ILD při léčbě tofacitinibem v porovnání s adalimumabem i ostatními bDMARDs. Tyto výsledky naznačují, že léčba tofacitinibem, a možná i dalšími inhibitory Janusových kináz, může být přínosem z hlediska snížení rizika ILD u pacientů s RA.

_{Reference: Baker M. et al., Incidence of interstitial lung disease in patients with rheumatoid arthritis treated with biologic and targeted synthetic disease-modifying antirheumatic drugs. JAMA Netw Open 2023 Mar 1; 6 (3): e233640, doi: 10.1001/jamanetworkopen.2023.3640.}