Biologická léčiva

Blokování sklerostinu romosozumabem může přechodně narušit regulaci buněčné homeostázy cholesterolu a zvýšit vychytávání LDL a akumulaci lipidů v buňkách. Aktivace dráhy Wnt může potenciálně podporovat zánět a také vychytávání lipidů. Je třeba si však uvědomit, že romosozumab je kontraindikován u pacientek s předchozím infarktem myokardu nebo cévní mozkovou příhodou. Při rozhodování, zda použít romosozumab u konkrétní pacientky, se má dle SPC zvážit riziko zlomenin pro nadcházející rok a riziko kardiovaskulární příhody u této pacientky na základě rizikových faktorů (např. zjištěné kardiovaskulární onemocnění, hypertenze, hyperlipidemie, diabetes mellitus, kouření, těžká porucha funkce ledvin, věk). Romosozumab se má použít v případě, že předepisující lékař a pacientka souhlasí, že přínos převyšuje riziko. Pokud dojde u pacientky během léčby k infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhodě, je nutné léčbu romosozumabem ukončit.
Rozsáhlá klinická data pro kombinaci PCSK9 a romosozumabu k dipozici nejsou. Přidání statinů či inhibitorů PCSK9 může snížit vychytávání lipidů a tím pádem snížit potenciální riziko spojené s blokádou sklerostinu. Současná terapie kontraindikovaná není, snižuje zřejmě potenciální riziko.
Při zvažování kardiovaskulárního rizika romosozumabu bych ale chěl také upozornit na potenciální kardioprotektivní efekt alendronátu, se kterým byl romosozumab v klinických hodnoceních účinnosti i bezpečnosti srovnáván . Bisfosfonáty ovlivněním mevalonátové cyste syntézy cholesterolu ( enzmy farnezylpyrofosfátsyntáza) navazující na funkci HMGCR mohou vést ke snížení tvorby LDL cholesterolu. Zda však mají skutečně kardioprotektivní efekt při vývoji aterosklerózy, zůstává předměntem kontroverzí a vyžaduje další výzkum